Právo na migraci se začíná tematizovat u myslitelů, kteří pojímají člověka již silněji jako individuum, tedy v novověku, třeba u Thomase Hobbese. Ale i tito myslitelé ještě popírají, že by měl člověk právo opouštět svůj stát a chtít žít jinde. Pozdější myslitelé společenské smlouvy to „rozvolní“ a řeknou, že člověk má nárok odejít, ale už ne se vrátit. Nadále platí i u individualistických myslitelů, že člověk patří do jedné společnosti. A pakliže si vůbec vybrat může, tak přesně jednou.